|
Martin
Host
|
 |
« kdy:: Září 17, 2009, 09:07:14 » |
|
Kdyz se muj tata pristehoval z Prahy do Ase v r.1945 byly mu tri roky, ponevadz to bylo pred odsunem a on si hral s nemeckymi detmi z okoli, tak se jeho druhym jazykem stala egerlandstina. Babicku, soudni prekladatelku z nemciny, tak uvadel do nescetnych nelehkych situaci. Nejednou po ni chtel, aby mu uvarila ty skvele BAKENKNEDLE (ja nevim, jak se to pise, ja tu prihodu vzdycky jen slysel), ktere dostal u Kurta a Annemarie (deti z okoli). Babicka vyzkousela cokoliv, co ji jednak tehdejsi pridelovy system a davky UNRRA dovolovaly, a co jako skvela kucharka (mohu potvrdit) umela, od ruznych variant bramborovych knedliku, pres houskove az po ovocne. (dokonce pry se tenkrat experimentovalo i s burakovym maslem a americkym kondenzovanym mlekem). Nicmene, ac to bylo dobre, BAKENKNEDLE to nebyly. Tatovo maminka se samozrejme byla i zeptat Kurtovo a Annemarie babicky (maminku nemeli), ale ta mluvila pouze egerlandsky a moje babicka zas jen prazskou nemcinou. Tata, tehdy trilety kluk, moc jako prekladatel nefungoval a shanet nekoho dalsiho dospeleho v te dobe, kvuli receptu..., preci jenom to bylo hned po valce a dost na tom, ze si ty deti spolu hraly....
Tata se BAKENKNEDLU dockal, az po roce 1991. U nasi chalupy na Assku se tehdy objevil nemecky postarsi par, Obchazeli domek a fotili si ho. Tata se jich zeptal (asi opet egerlandsky, protoze nemecky se nikdy neucil), jestli se nechteji podivat i dovnitr. Manzele nadsene souhlasili a pak uz se tata bavil jenom s Annelise a ta svemu manzelu Gunterovi prekladala (chudak umel jenom nemecky). Annelise vypravela, ze se v chalupe narodila a prozila tam detstvi. Az do roku 1997 kdy umrel Gunter k nam pak jezdili na chalupu na prazdniny a nekdy v tech letech take Annelise uvarila (upekla?) tatovi BAKENKNEDLE. Ja jsem u toho tenkrat nebyl, jen jsem slysel vypravet, ze tajemstvi je ve spravnem pomeru syrovych strouhanych brambor, mouky a varenych brambor. V prosinci 1998 mi umrel tata a kdyz jsem to Annelise telefonoval, rekli mi jeji pribuzni (asi), ze ta zemrela uz v rijnu. Takze ja uz BAKENKNEDLE nikdy neochutnam, vlastne ani nechci, byl bych nerad, kdyby mi nechutnaly.
|
